Internet a Zákon
 

Kauza: MPAA vs. TorrentSpy


Vytisknout článek Poslat přátelům
 

První soudní rozhodnutí kauzy táhnoucí se skoro dva roky padlo. Vzniká velmi silný precedent a krátké éře nelegálních torrentů se pravděpodobně zavírá opona.

Soud, zdroj: http://onemansblog.com/Pokutu v přepočtu 1,8 miliardy korun musí zaplatit společnost Valence Media, již neprovozující vyhledávač TorrentSpy. Rozhodla tak kalifornská federální soudkyně Florence-Marie Cooper .

VM byla shledána vinnou z porušování copyrightu. K tak astronomické částce se došlo jednoduchou násobilkou. 30.000 USD za každý film či epizodu, která za určité období skrze vyhledávač prošly.

Soudkyně navíc vzala v úvahu okolnost, která TorrentSpy příliš nepomohla. Dle sdělení MPAA údajně zaměstnanci VM v průběhu šetření likvidovali potřebné důkazy. To soudkyni přesvědčilo, aby VM nasadila na hrb nejvyšší možnou pokutu.

V krátké aktualitě ze dne 28.března 2008 pod názvem TorrentSpy skončil, jsme již naše čtenáře informovali o ukončení činnosti tohoto vyhledávače torrentů.
 

zdroj: TorrentFreak

 

Najít Warez? Žádný problém!

Boj proti pirátsky sdílenému komerčnímu softwaru může občas připomínat boj s větrnými mlýny. Sehnat jakýkoli program v plné verzi je díky internetu neuvěřitelně snadné. A to nejen díky warez serverům, ale hlavně díky těm, kteří na ně odkazují. Je to v pořádky a dá se s tím něco dělat?

Žádné softwarové firmě jistě není příjemné, pokud je její produkt jednoduše ke stažení spolu s crackem či například generátorem aktivačního kódu. Díky warezu totiž přichází firma o část svých zisků, i když vzniklou ztrátu samozřejmě nemůžeme jednoduše vyčíslit jako prostý součet cen všech stažených a nezaplacených warez kopií, jak se to snaží některé organizace často proklamovat.

Dnes se dá vcelku bez problémů postihovat používání ukradeného softwaru ve firmách. To je ale v podstatě už represivní cesta, která je vždy méně účinná než prevence. Ta se bohužel většinou soustřeďuje spíše jen na cestu "zastrašování". Přitom dobrá prevence by byla nejen účinější, ale hlavně je její zásah mnohem širší.
 

Kdo usnadňuje dostupnost warezu?

Základním kamenem úrazu je již zmiňovaná snadná dostupnost warezu. Je nasnadě, že pokud by se firmy a legislativa zaměřily více na tento problém, mělo by to výrazný druhotný efekt i na používání ukradených kopií softwaru. Dostupnost warezu můžeme dále rozdělit do dvou skupin - první jsou samotné warez servery, na kterých je warez umístěn, a druhou jsou cesty, které ho zpřístupňují pomocí odkazů. A nejsou to jen různá warez fora a blogy ale i vyhledávače a katalogy.

Evidentně nejjednodušší cesta pro zbavení se odkazů na warez je u katalogů webových stránek, kde jsou jednotlivé odkazy kontrolovány a tříděny do kategorií. U vyhledávačů už narážíme nejen na technické problémy, ale i na to, že by se vynechávání určitých výsledků dostávalo do protikladu s tím, co na internetu tolik oceňujeme ? s velmi nízkou úrovní cenzury. Na druhou stranu je podle mého názoru přijatelnější vynechat odkazy na warez servery než cenzurovat odkazy z politických důvodů.
 

Jak to řeší freehostingy?

Další velkou skupinou zpřístupňující warez jsou fóra a blogy, která jsou zhusta zakládána na freehostinzích. Z hlediska našeho právního řádu není takovéto odkazování jednoduše postižitelné, na druhou stranu musí být každému jasné, že konečným výsledkem je krádež softwaru. Jak se k tomu staví poskytovatelé freehostingu u nás?

Martin Čelikovský, administrátor webgarden|zone, říká: "Nyní reagujeme především na upozornění, které je bezpochyby nejefektivnější cestou. Je zde největší záruka oprávněnosti. Do budoucna uvažujeme o zavedení pátracích robotů. Tyto roboty by mohly upozorňovat na vytipované weby a zasílat autorům upozornění. Nepředpokládám ale, že bude touto cestou možné získávat spolehlivé výsledky."

Luďek Černocký z eStránek.cz nám odpověděl: "V eStránkách máme několik tzv. třídičů, kteří kontrolují webové stránky v našem systému přes naši vlastní třídicí aplikaci. Jedná se prakticky o administrátory, kteří označují všechny možné typy stránek a denně prochází stovky stránek. Jakmile objevíme tzv. warez stránku, snažíme se ji blokovat (stačí jedno kliknutí v třídící aplikaci). Vzhledem k tomu, že se webové stránky již z principu vyvíjí (uživatelé stránky průběžně aktualizují) není pro nás bohužel možné zachytit veškerý warez, stejně jako například weby, které porušují autorská práva apod. - i proto musíme dbát na upozornění od uživatelů."

Do třetice tu máme vyjádření Lukáše Morávka ze společnosti Google Česká republika, kterého jsme se zeptali, jak v těchto případech postupují na blogovacím systému Blogger. "Respektujeme vlastnické právo a zodpovědnost našich uživatelů ve vztahu k obsahu, který chtějí publikovat nebo sdílet. Reagujeme na oznámení o domnělém porušení autorských práv (Infringement Notification). Toto oznámení musíme ale obdržet od vlastníka těchto autorských práv, a to faxem nebo v psané formě (poštou)."

Dá se tedy říci, že se poskytovatelé freehostingů spoléhají hlavně na oznámení od třetích osob. Je to do značné míry pochopitelné vzhledem k množství stránek, které spravují, ale i právě proto bychom možná mohli očekávat větší míru automatizace.
 

Komentář eMagu

Boj proti warezu je běh na dlouhou trať a je třeba nejen ochoty se proti němu postavit, ale leckdy může přinášet i náklady v podobě nutnosti zavádění nových technických řešení do již fungujících systémů.

Vedle odstraňování warez serverů a odkazů na ně by měla k prevenci patřit i určitá osvěta spočívající v představení alternativních možností. Komerční software není na světě samojediný a skoro vždy se dá najít obdoba placeného programu na poli freewaru nebo open source řešení.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Za Simpsonovi 19 kluk do vězení? Ministerská kopie Vratných lahví bez trestu! Odkazy i na stránkách televize Nova!

18. Srpen 2007 - 13:44

Včera bylo vzneseno obvinění za pořízení nelegální kopie animovaného filmového hitu Simpsonovy. Zlodějem (jak jej nazývá Česká protipirátská unie) je 19-letý mladík z Kaplice na Českokrumlovsku, který si sebou na premiéru filmu vzal do kina kameru a celý snímek natočil. Poté jej "vypustil" pomocí sítě p2p na internet. Sdílení souborů pomocí této technologie má neuvěřitelný potenciál a tak stačilo několik málo dní k tomu aby se kopie dostala mezi desetitisíce uživatelů a doslova zaplavila český internet.
celý článek

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Česká scéna dostává první vážný zásah!

O zřejmě historicky první vážný zásah do české warez scény se postarala Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI a Česká policie.

V uplynulých dnech byly v prostorách kolejí Strahov zabaveny dva počítače nabité pirátskými kopiemi softwaru, hudby a filmů. Z nich se tato data šířila do takzvaných výměnných sítí mezi milióny běžných uživatelů internetu. Údajně nešlo o běžné "studentské" počítače. Mělo jít o přístroje, které patřily přímo "České warez scéně". Jeden počítač údajně patřil přímo skupině z počítačového podsvětí, na druhém počítači běžel výměnný program DC++, který distribuoval pirátský software dále.

Jedná se o výjimečný a první zásah tohoto druhu v České republice, který by mohl mít vážný dopad na už tak chatrné soukolí českých grupiček. Smiling

zdroj: novinky.cz

--------------------------------------------------------------------------------------------------

ODPOVĚDNOST ZA SDÍLENÍ SOUBORŮ V PEER-TO-PEER SÍTÍCH PODLE ČESKÉHO PRÁVA

Slovem soubor se v informatice označuje pojmenovaná a uspořádaná kolekce dat. Obsahem souboru může být cokoliv: může se jednat o text, obrázek, hudební skladbu, počítačový program nebo třeba film. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že každé sdílení pomocí některé z peer-to-peer sítí rozhodně není bez dalšího porušením zákona. Aby došlo sdílením souborů k porušením autorského zákona, (i) musí být obsahem souboru autorské dílo a (ii) toto sdílení (terminologií autorského zákona sdělování díla veřejnosti ve smyslu § 18) musí být neoprávněné – tedy ten, kdo dílo ostatním uživatelům sítě zpřístupňuje, k tomu nemá souhlas autora díla nebo jiné oprávněné osoby. Pravdou je, že naprostá většina souborů, které jsou předmětem peer-to peer sítí splňuje obě výše uvedené podmínky, a proto je možno jejich rozšiřování pomocí internetu kvalifikovat jako trestný čin neoprávněného šíření autorských děl podle § 152 Trestního zákona.

Nyní je ještě třeba vypořádat se s právní povahou procesu ke zpřístupňování autorských děl pomocí Internetu opačného, totiž s jejich stahováním (download) uživateli peer-to-peer sítí. Dochází zde pochopitelně ke kopírování (terminologií autorského zákona zhotovování rozmnoženin) obsahu nabízených souborů, protože jejich originál zůstane na původním místě - na disku počítače jiného uživatele. Dle § 30 odst.1 a 2. autorského zákona je stažení (pořízení rozmnoženiny ) autorského díla pro osobní potřebu toho, kdo rozmnoženinu pořizuje tzv. volným užití pro které není třeba souhlasu autora. Pokud tedy uživatel peer-to-peer sítí při stahování hudby nebo filmů nepřekročí meze jejich užití pro svou osobní potřebu autorský zákon tímto svým jednáním neporušuje. Na tomto místě je však třeba zmínit, že z povahy peer-to-peer sítí vyplývá, že každý její uživatel porušuje Autorský zákon, neboť nejen, že autorská díla stahuje, ale zároveň je i nabízí. !


Někteří autoři zastávají názor, že i stahování hudby pro osobní potřebu je v rozporu se zákonem, i když jsme již výše ukázali, že se jedná volné užití díla, je-li takové dílo na Internetu zpřístupněno nelegálně. Svůj názor podporují zněním § 29 odst. 1 autorského zákona: Omezení práva autorského nesmějí být vykládána způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.


Vidíme tedy, že v prvé řadě se nabízí možnost uplatňovat nároky plynoucí z porušení práva autora sdělovat své dílo veřejnosti proti jednotlivým uživatelům peer-to-peer sítě. Odpovědnost každého z těchto uživatelů je nepochybná, a naplnění všech podmínek odpovědnosti za škodu (1. protiprávní jednání, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislost mezi nimi a 4. zavinění) by nemělo být nijak problematické prokázat.

Jednou s dalších možností , jak mohou autoři či osoby od nich svá oprávnění odvozující bránit šíření svých děl pomocí peer-to-peer sítí, je tedy snažit se u soudu domoci právní odpovědnosti provozovatelů těchto sítí. Sám provozovatel sítě autorské právo neporušuje, otázka však stojí jinak: je možné mu přičítat nepřímou odpovědnost za jednání, jehož se v peer-to-peer síti, kterou provozuje, dopouštějí osoby od něj odlišné? Odpověď bude kladná v případě, kdy dovodíme, že provozovatel sítě tímto svým jednáním porušil obecnou povinnost nepůsobit škodu (neminem laedere) podle § 415 občanského zákoníku . Následkem tohoto porušení generální prevenční povinnosti je povinnost k náhradě škody tímto jednáním způsobené podle § 420 občanského zákoníku. U provozovatelů peer-to-peer sítí s decentralizovaným vyhledáváním je tato odpovědnost sporná. U samotných tvůrců protokolu pak v podstatě vyloučená . 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zákony a pravidla

Co je na internetu v ČR nelegální

11.2.2007
Internet - legislativa a paragrafy
Soubor zákonných norem definovaných v Trestním zákonu ČR

Zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon)  -  přehled dotyčných paragrafů....
 
§ 205 Ohrožování mravnosti

„Kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost,

a) která zobrazují dítě,

b) v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí nebo

c) která zobrazují pohlavní styk se zvířetem

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

§ 217a Svádění k pohlavnímu styku

(1) Kdo nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní, nebo za pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

§ 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení

(1) „Kdo veřejně hanobí

a)některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu nebo rasu, nebo¨

b)skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 260, § 261a Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 187 Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů

(1)„Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let

§ 188a Šíření toxikomanie

Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem

------------------------------------------------------------------------------

Nelegální stahování z P2P sítí? Tak horké to zase není!

Ján Matejka – 23. 11. 2004 6:30

Řada uživatelů P2P sítí tyto užívá s vědomím, že to je nelegální a hrozí jim právní postih. Nicméně autorský zákon hovoří jinak: nesmíte tato díla bez souhlasu autora šířit, ale když to není databáze ani počítačový program, můžete si udělat kopii pro vlastní potřebu. Legalita či nelegalita užívání P2P sítí není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Reklama
Není tomu tak dávno, co jsem na jedné IT konferenci něco povídal o autorském právu. Navzdory skutečnosti, že nosným tématem celé konference bylo něco zcela jiného (v mém případě šlo o licenční ujednání open source), velmi rychle se diskuse, a v konečném důsledku tedy i veškerý můj další výklad, stočil k P2P sítím a pochopitelně i k právním otázkám spojeným s jejich užíváním. Hned v úvodu této diskuse jsem byl poněkud překvapen tím, že naprostá většina všech účastníků této konference považovala užívání P2P sítí za něco nezákonného. Chvíli jsem se snažil účastníkům vysvětlit, že samotné užívání P2P sítí nelze a priori rozhodně považovat ze něco neoprávněného (nezákonného), avšak neměl jsem pocit, že jsem příliš úspěšný. Patrně z tohoto důvodu jsem po chvilce veřejně přiznal, že P2P sítě poměrně často používám. V ten okamžik se v očích snad všech účastníků objevil veliký úžas. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tento článek.

Zpřístupnění autorského dílo prostřednictvím Internetu

Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen AutZ) vymezuje pojem "sdělování veřejnosti" v § 18. Podle tohoto ustanovení se za sdělování díla veřejnosti považuje

Jak vyplývá z uvedené definice, je zřejmé, že zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu je nutno považovat za sdělování díla veřejnosti. Vzhledem k povaze tohoto zpřístupnění pak ve většině případů půjde rovněž o rozmnožování díla, za které autorský zákon v § 13 a násl. považuje "zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto rozmnoženin“ (§ 13 odst. 1). Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, v případě zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu je nutno hodnotit především z pohledu právě těchto dvou způsobů užití díla:

Jedním ze základních práv autora je právo rozhodnout o zveřejnění svého díla (§ 11 odst.1). Autor má samozřejmě také právo své dílo užít, případně udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (§ 12 odst. 1). Vzhledem k tomu, že dle § 12 odst. 4 autorského zákona se za právo dílo užít považuje též právo na rozmnožování díla a právo na sdělování díla veřejnosti, je tedy k samotnému zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu třeba souhlasu autora. V tomto ohledu je zapotřebí, aby souhlas výslovně zmiňoval nejen právo dílo sdělovat veřejnosti, ale také dílo rozmnožovat.

Jinými slovy, autorská díla je mimo jiné zakázáno bez svolení autora dále sdělovat veřejnosti či rozmnožovat. V tomto ohledu lze jistě s úspěchem tvrdit, že řada www stránek porušuje něčí autorská práva. Neoprávněným zásahem do práva autorského je i odstranění nebo změna jakékoli elektronické informace o identifikaci práv k dílu, rozšiřování rozmnoženiny díla včetně jejich dovozu, jakož i sdělování díla veřejnosti, pokud u něj byly elektronické informace o identifikaci práv k dílu odstraněny nebo pozměněny. Pro zpřístupňování autorských děl prostřednictvím Internetu se nabízí celá řada dalších možností, přičemž se však obvykle příliš neliší jejich právní kvalifikace. Povaha P2P sítí totiž nepřináší z pohledu platné právní úpravy užití či zneužití autorských děl jakékoliv zvláštní právní problémy, a to zejména na straně koncových uživatelů těchto sítí (stranou zatím ponecháme o poznání složitější problematiku provozovatelů těchto sítí v rámci decentralizovaných P2P sítí).

Podstata právní kvalifikace užívání P2P sítí je poměrně jednoduchá. Samotným základem je zde bezpochyby právě autorský zákon. Tento zákon upravuje (vyjma práv autora k jeho dílu) také práva související s právem autorským, kam zejména patří práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu nebo právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu. Jak ostatně vyplývá z § 2 autorského zákona, je jeho předmětem "dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické." S ohledem na § 2 odst. 2 tohoto zákona se za autorské dílo považuje též počítačový program (je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem), databáze (která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem) či fotografie. S ohledem na zaměření tohoto článku je podstatné, že se tato ochrana vztahuje zejména na audiovizuální díla (typicky tedy jde o filmy, hudbu, fotografie) a počítačové programy (za ty lze místy považovat i složitější www stránky).

V případě, že koncový uživatel těchto sítí zpřístupní ostatním uživatelům autorská díla, naplní tak podstatu ustanovení o sdělování díla veřejnosti ve smyslu § 18 AutZ. Jde tedy nesporně o užití díla ve smyslu § 12 AutZ a kromě zákonných výjimek (viz dále) musí mít ke svému jednání souhlas autora nebo jiné oprávněné osoby. Uživatel, který podá dotaz na vyhledání a stažení určitých dat, jedná ve smyslu § 13 AutZ, protože stažením dat dojde k jejich rozmnožení. Toto stažení (rozmnožení) však bude často kryto výjimkou uvedenou v § 30 AutZ pojednávající o volném užití.

Stahování děl prostřednictvím P2P sítě pro osobní potřebu (užití díla pro osobní potřebu)

Autorský zákon ve svém § 30 dovoluje pro svou osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla bez souhlasu autora. U rozmnoženiny či napodobeniny výtvarného díla je ovšem nutné toto zřetelně označit. Uvedené však neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze. Data (autorská díla), jejichž obsahem je zejména audio (např. MP3 soubory apod.), video či text, tak mohou být pro osobní potřebu bez jakýchkoliv problémů kopírována. Právo pořídit si takovouto kopii (rozmnoženinu či napodobeninu) díla pro svou osobní potřebu pochopitelně trvá nejenom v případě autorských děl stažených z Internetu (např. souborů MP3, DivX, apod.), ale i v případě pořizování záznamu z televize, rádia či videa. Není tedy důvod se domnívat, že např. "vypalování" CD nosičů hudby pro osobní potřebu představuje cokoliv protiprávního (a to i v případě, že takto vytvořený archív je značně rozsáhlý). Za osobní potřebu lze považovat výlučně užití pro potřebu fyzické osoby. Jakékoliv další (např. veřejné) užívání může být považováno za porušování práva autorského.

V případě počítačových programů (které - jak bylo výše uvedeno - takto kopírovat nelze!) je však dovoleno oprávněnému uživateli, aby si zhotovil záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání (§ 66 odst 1. písm. a) autorského zákona).

Podotýkám však, že existují i právní názory opačné, byť velmi ojedinělé, které dovozují, že pořízení takovéto rozmnoženiny autorského díla s tím, že zde existuje vědomí o existenci protiprávnosti ze strany koncového uživatel, navozuje protiprávní stav (např. znalost stahujícího koncového uživatele o tom, že osoba, která autorské dílo poskytuje, jej poskytuje neoprávněně). Dle mého soudu však takové názory nemají oporu v platné právní úpravě.

Sdílení děl prostřednictvím P2P sítě (lhostejno, z jakého důvodu či pro jakou potřebu)

Jak ostatně vyplývá z výše uvedeného, je zřejmé, že zatímco stahování výše uvedených děl může být kryto některou z výjimkou, v případě sdílení takovýchto děl bez souhlasu autora již zcela jistě půjde o protiprávní jednání.

V tomto ohledu je však třeba rozlišovat, zda zároveň s oprávněným užíváním P2P sítě (např. stahování díla audiovizuálního pro osobní potřebu) nedochází k neoprávněnému sdělování díla, které je (oprávněně) stahováno. Celá řada P2P systémů (např. eDonkey apod.) totiž automaticky sdílí vše, co bylo již staženo. AutZ zákon však chrání i časti děl, a lze tedy dovozovat neoprávněnost takovéhoto počínání.

Odpovědnost uživatelů a provozovatelů P2P sítí

V souvislosti s užíváním P2P sítí skutečně může dojít k nastolení celé řady protiprávních stavů (ostatně nejinak je tomu např. i při užívání automobilu apod.). Asi nejtypičtějším protiprávním jednáním bude bezesporu neoprávněné sdílení autorských děl (sdělování díla veřejnosti), dále pak neoprávněné stahování autorských děl (rozmnožování díla), a to zejména počítačových programů a databází. Uživatel, který se dopustí takovéhoto jednání, pak může čelit celé řadě důsledků z toho plynoucích, a to nejen podle práva autorského, občanského či správního (přestupek), ale v některých závažnějších případech dokonce i práva trestního (může jít i o trestný čin).

Stranou však zůstává ještě jedna otázka, a to (nepřímá) odpovědnosti, resp. spoluodpovědnosti poskytovatelů centrálních serverů (hubů, indexů, …) u decentralizovaných (nepravých) P2P sítí. Tyto subjekty lze teoreticky činit spoluodpovědné (nepřímo odpovědné) za primární porušení zákonných norem ze strany svých uživatelů. Otázkou zůstává, jak daleko lze tuto spoluodpovědnost hledat. V každém případě lze uvažovat pouze o porušení obecné povinnosti nepůsobit škodu podle §415 občanského zákoníku.

Závěrem

Dle mého soudu lze tvrdit, že stávající právní úprava, která v naprosté většině států světa umožňuje kriminalizovat "běžného" uživatele, se nezdá být v tomto ohledu udržitelná. Právní regulace se zde totiž fakticky rozchází nejen s právním vědomím společnosti, ale také se samotným chováním uživatelů. Toto - dle mého soudu navíc výrazně většinové - chování uživatelů se tak rozchází s platným právem a lze tedy očekávat stoupající požadavky veřejnosti na jeho korekturu. V tomto ohledu bude jistě velmi zajímavé sledovat očekávaný právní vývoj a regulaci související s pořizováním rozmnoženin pro osobní potřebu, sdílením a stahováním souborů prostřednictvím P2P sítí (DC++, eDonkey, Gnutella, …), a to nejen na úrovni národní či evropské, ale zejména celosvětové. Osobně v tomto ohledu očekávám, že i právě díky P2P sítím dojde k celému přepracování pojetí autorského práva (sdělování díla veřejnosti). Možných způsobů řešení se naskýtá celá řada, já však sázím nejvíce na nové způsoby zpoplatnění užití autorských děl (ať již formou paušálu či pomocí mikroplateb), včetně praktického zavedení dalších (dosud neexistujících) modelů a způsobů užití těchto děl. V opačném případě totiž dojde zcela jistě k vyhrocení již tak značně napjatých vztahů mezi komunitou uživatelů Internetu na jedné straně a mezi různými kolektivními správci, nahrávacími společnostmi a dalšími subjekty na straně druhé. Nesmyslná kriminalizace byť i banálních provinění proti autorskému právu navíc neprospívá ani jedné ze stran.

Klíčovým problémem u P2P sítí tedy není samotné právní posouzení jednotlivých způsobů užití (zneužití) díla, ale vymahatelnost nároků plynoucích z porušení příslušných autorskoprávních norem těmito užitími. P2P sítě poskytují v některých případech skoro ideální anonymitu, a pokud ne, tak je rozdrobenost poskytovaného obsahu taková, že nemá valného významu proti jednotlivým uživatelům P2P sítě zasahovat. Na běh systému by to v celé řadě případů totiž nemělo velký vliv. I toto bezesporu časem povede k výše uvedeným změnám.

Ján Matejka

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

14 studentů - 2 roky a 5 miliónů za FTP!

31. Červenec 2007 - 1:56

Čtrnácti pachatelům, převážně studentům, bylo policisty OHK SKPV PČR Správy Severomoravského kraje Ostrava sděleno obvinění pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 152 trestního zákona. Trestného činu se dopustili tím, že uploadovali (nahráli) na FTP server filmy, hudbu a počítačové programy, ke kterým pak měly přístup další osoby.

Tím porušili právo na sdělování k chráněným dílům a zvukovým a zvukově obrazovým záznamům. Za trestný čin jim hrozí trest odnětí svobody až na dva roky, peněžitý trest do 5 milionů korun a propadnutí věci - počítačů prostřednictvím kterých trestný čin spáchali.

Za trestnou činností stáli dva vysokoškolští studenti, kteří zprostředkovávali dalším osobám přístup k internetové síti a zřídili dvě datová uložiště (FTP servery). K těmto serverům měli přístup pouze ti klienti, kteří přispěli na nákup zařízení. Za odměnu pak mohli volně stahovat filmy, hudbu či software, které na server uložili jiní klienti. Tímto způsobem porušili práva k 247 filmovým dílům a stovkám epizod televizních seriálů. Jen během 70 dní v průběhu léta 2006 byla tato díla stažena více než 1500 krát. Mezi neoprávněně užitými filmy bylo i značné množství tehdy předpremiérových titulů jako např. Účastníci zájezdu, Rafťáci, Šifra mistra Leonarda, Denní hlídka, Mission Imposible III, Doba ledová 2 - Obleva či Auta. Společnostem zastoupeným Českou protipirátskou unií způsobili škodu minimálně ve výši 4.014.286 Kč, z které poškození uplatnili vůči obviněným nárok na náhradu škody ve výši 459.282 Kč.

zdroj: cpu

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Česká republika má prvního odsouzeného za sdílení nelegálního obsahu!!

20 Duben 2007

Česká republika má prvního odsouzeného za sdílení nelegálního obsahuVčera učinily české soudy první krok k likvidaci všech zločinců, kteří sdílením nelegálního obsahu plundrují distributory audiovizuálních a jiných děl.

Padl sedmiměsíční podmíněný trest pro pachatele vystupujícího pod nickem Lubsoft, který svou činností na internetu způsobil podle soudu škodu za více než milión korun. Jedná se o případ odhalený loni po několikaměsíčním sledování a pachatel nabízel něco kolem 700 GB filmů, hudby a dokonce softwaru. IFPI spolu s policií však pokračuje v činnosti a dochází k domovním prohlídkám, o kterých nás informujete i vy sami. Podle IFPI bylo například 11. dubna provedeno 13 domovních prohlídek při kterých bylo zajištěno 20 počítačů, tři externí disky a stovky CD-ROM nosičů. Byla to první taková akce u nás a průměrně to vycházelo na 300 GB sdílených dat na jeden případ. Všichni pachatelé sdíleli stovky GB, většinou filmů.

IFPI má speciální vyhledávací program, který jí umožňuje odhalit autorsky chráněný obsah v P2P sítích. Pak už stačí požádat providera (k nám se donesla zpráva, že domovní prohlídka byla u člověka připojeného k UPC) a nešťastník může čekat policii za dveřmi. Za porušování autorských práv hrozí pachatelům až dva roky, při recidivě dokonce až pět let. Viníci mohou být také odsouzeni k peněžitému trestu ve výši dvojnásobku hodnoty způsobené škody. Tento podmíněný trest je tak asi zvednutým prstem a dá se očekávat, že po podmínečném trestu se objeví pokuty a později i opravdový žalář.

zdroj: cdr.cz

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Pirát na úřadě

PirátOriginální úlovek se podařil pražské policii. V zátahu na lidi, kteří po internetu sdílejí hudbu a filmy, objevila nejpilnějšího piráta a počítač na Úřadu průmyslového vlastnictví. Smyslem této instituce je ochrana a kultivace duševních práv.

„Policie si ho odvedla i s počítačem,“ potvrdil informaci MF DNES předseda úřadu Karel Čada. Šlo o pracovníka externí firmy, která na úřadu spravuje síť. „Jeho působení u nás touto událostí skončilo,“ dodal Čada.

Podle zdroje obeznámeného s průběhem policejní akce provedli kriminalisté dohromady třináct domovních prohlídek a ani v jednom případě neodcházeli s prázdnou. „Jednalo se jen o samé velké ryby,“ potvrdil MF DNES zdroj. Podle něj pirát na úřadě pilně využíval kapacity připojení k internetu i dalších počítačů.

Mezi hlídači duševního vlastnictví schovával přes 600 gigabytů nahrávek. Kdyby šlo pouze o hudbu, odpovídala by sbírka souboru více než 100 tisíc písní ve formátu mp3 nebo osmi tisícům hudebních CD.

zdroj: technet.cz